Východní válka

Konflikt na východě

Král je mrtev, ať žije Král! Jenže který?

Země Rassogord je zmítaná občanskou válkou, když se po smrti mladičkého krále Gorji, řečeného Ochránce, přihlásili o trůn hned dva šlechtici. 

Vyjednávání velice rychle uvázla na mrtvém bodě a netrvalo dlouho, než ostrá slova v jednací síni nahradil dusot vojenských bot, třeskot mušket a dunění děl.

Trůn může mít jen jeden a Rassogorod je na prolévání krve více než zvyklý.

Rassgorod

Rassgorodské království se obyčejně na mapách světa nachází na jejich nejvýchodnějším okraji. Svou západní hranici sdílí pouze s Landfrýdem, konkrétně s provinciemi Witterwalden a Dürgenstaat. Jeho východní hranice je silně proměnlivá a kartografům obyčejně nestojí za námahu, protože dál na východ už je jen území nomádských kmenů.. Na jihu končí tato země až jižním mořem, za jehož vlnami se rozkládá sultanát Kataan.

Lid Rassgorodský se v mnohém liší od svých západních sousedů. Obyvatelé nejsou zvyklí na výdobytky moderní techniky či architektury. Jsou zvyklí, že krom nejmocnějších opevnění, žijí svůj život v dřevěných domech za dřevěnými palisádami. Jsou zvyklí, že místo umění či učení se věnují tvrdé práci na polích a v případě sporu častěji vstávají od stolů a zatínají pěsti, či rovnou sahají po šavlích, než aby se snažili dosáhnout smíru.

Většinou žijí divoký, tvrdý, krátký a čestný život, jak se na kozáka, to jest svobodného muže, sluší a patří. Právě jejich čest je jejich největší silou, i zkázou. Kozák se nepokloní nikomu, krom Otci měsíci a jeho králi. Kozák je svobodný, hrdý a neúprosný, jako jeho země.

Každý cestovatel, který kdy Rassgorodské hranice překročil, popisoval, že jako mávnutím kouzelného proutku, dostal se do jiného světa, tolik se lišícího od civilizovaného Landfrýdu. I samotné hlavní město Rassgorod, město úsvitu, spíše vypadá jako tvrz vytržená z víru času posazená na rozeklanou skálu tyčící se nad řekou. Jakoby samotná zem chránila toto místo a vládce se nemusel spoléhat jen na sílu zdí.

Kdyby se pak takový cestovatel z hlavního města, vydal dále na východ, jeho údiv by jen rostl. Nenašel by žádné hraniční kameny, ale postupem času by jen potkával méně a méně vesniček plných podivnějších a podivnějších lidí, až by jednou vkročil do vesničky, jejíž staršina by se neklaněl Rassgorodskému králi a možná by došel až do vesniček, kde by na něj po vyřčení názvu města úsvitu jen tupě zírali a neměli tušení, o čem to ten podivně oblečený člověk mluví.

Už cestou by si bezpochyby povšimnul, že celá jednotnost, kterou Rassgorod na venek vyzařuje, se po bližším zkoumání roztříští na stovky střepů. Nikde nevidíte královské erby a zástavy, nikde nepotkáte do královských barev zahalené stráže. Každé vesnici vládne buď její staršina nebo starosta jmenovaný místním vladykou, pokud je vesnice posazená blíže městu a stojí za pozornost svého lenního pána. Podobných vladyků má Rassgorod nespočet a často je tento titul daný pouze tím, že se nějaký mocnější sedlák vladykou prostě prohlásí a donutí ostatní v okolí, aby mu "platili daně za ochranu". Takový vladyka pak třeba sám platí daně svým sousedům a tak dále.

Nejmocnější a nejbohatší rody si pak pro sebe uzurpují titul Hejtmana. S tím si nárokují jak poslušnost vladyků, tak místo ve správě celého Rassgorodu a tím pádem hlas ve velikém sněmu.

Sněm je hlavní vládnoucí silou v Rassgorodu a je hlavní protiváhou krále. O místo ve sněmu bylo v minulosti mezi rody svedeno více bitev a celých válek, než bylo o samotnou královskou korunu. V moci sněmu je totiž mimo jiné, i volba nového krále, pokud starý zemřel bez přímého mužského dědice.

Počet míst ve Sněmu je však omezen na svaté čislo 10. Blíže se náboženství v Rassgorodu, stejně tak jako v celé východní části světa, budeme věnovat jindy, ale dnes nám postačí, že toto číslo je odvozeno od počtu "původních velkých kmenů", které jako první osídlili zemi. Každý z kmenů pak od Otce měsíce dostal dar ve formě svého proroka a vedl svůj lid s jeho požehnáním.

Hejtmanský titul se opírá o tuto starou báji a každý člen sněmu tak prokazuje, že je potomkem jednoho z původních desíti kmenů a dědicem jeho proroka. Každé z Hejtmanských křesel je pak zdobeno podobiznou jednoho z proroků a předpokládá se, že hejtman na tom křesle zrovna sedící mluví s jeho požehnáním.

Samotný král, vládce Rassgorodu a zástupce Otce měsíce na zemi, musí být zvolen většinou sněmu a to i v případě, že se jedná o legitimního dědice koruny. Hejtmani musí napřed novému králi vyjádřit svoji podporu teprve pak se může nový král chopit vlády.

Po smrti posledního krále Gorji Ochránce je však následnictví nejasné, neb král zemřel bez jediného přímého potomka. Na trůn se sápají hned dva bohatí a mocní mužové a Hejtmani váhají.

Jediné, co může Rassgorod znovu sjednotit je, aby jeden z těchto šlechticů byl zabit, nebo s potupou vyhnán z království a druhý tak zůstal jako jediný, neporazitelný král Rassgorodu.